Jaké to je být Prajzákem ukazuje v dokumentu Česká televize.
Z webu ČT: “Jak se žilo v kraji, kde se pořád měnilo státní zřízení, ale také víc věřilo v Boha a drželo při sobě. A mobilizovalo za Československo i válčilo ve wehrmachtu. A hojně zametaly chodníky i vyplňovaly žádosti o občanství.
Sotva si lze na našem současném území představit pestřejší dějiny, než jakými ve dvacátém století prošly Hlučín, Kravaře a okolí. Dějiny kraje už poznamenalo, že během vlády Marie Terezie tato oblast připadla Prusku. A tak po dalších takřka sto osmdesát roků přicházel veškerý rozvoj především z Německa. Přesto se zcela nepotrhala moravská pouta a v roce 1920 bylo Hlučínsko připojeno k Československu. Za první republiky zde probíhala takzvaná čechoslovakizace. Po Mnichovu se kraj naopak stal přímou součástí Třetí říše a zdejší muži rukovali do wehrmachtu. Po válce bylo Hlučínsko znovu připojeno k Československu ale zejména rodinné vazby místních lidí k Německu zůstaly a byly leckdy trnem v oku komunistickému režimu. Stejně tak jako dodnes některé pomníky připomínající, že ne každý ve válce padne na té správné straně.“