Někteří ho znají jako velitele vojenských veterinářů v Hlučíně, pana plukovníka, další jako nadšeného nimroda či včelaře. Vladimír Žákovčík je ale také muž, který sází stromy.
Znáte tu geniální povídku francouzského prozaika Jeana Giona? Doporučuji zvláště audiopodobu v podání Marka Ebena. V povídce muž sází ve vyprahlé krajině bez nároku na odměnu stromy. Vladimír Žákovčík není pastýř z počátku dvacátého století, přesto je mu v něčem podobný.
“Celkem tu bude nově 72 hlohů k již vysazeným 41 ovocným stromům,” říká muž v zeleném mysliveckém pracovním oblečení, když právě zalévá proutek mezi lány nedaleko Kozmické cesty kousek od Darkoviček. Vodu musí na mez dovážet v plastových barelech vozem. Než čerstvě vysazené stromy zakoření a dokáží s vodu zadržet samy, to ještě chvilku potrvá.
“Stromy uprostřed zemědělské krajiny společně s biopásy pomáhají hmyzu, ptactvu a drobné zvěři, svou roli hrají ale i zadržování vody v krajině,” vysvětluje Žákovčík. “Naštěstí na výsadbu nejsem sám. Sice to děláme bez dotací, na vlastním a bez nároku na odměnu, ale mám tu dost mysliveckých kamarádů, kteří tady pomáhají,” připisuje značnou část zásluh veterinář i svým kamarádům. A ti inspiraci šíří dál. Třeba o mezi své děti, a tak na mezi v budoucím stromořadí zahlédnete nejen dospělé, ale k pěknou řadu dětí, jako třeba malého Martina, kterého jeho táta zrovna učí, jaké to je vlastníma ruka a přihrnout hlínu pod malý stromek nebo jak jej schovat do drátěného pletiva na ochranu před okusem zvěří.
Současná zemědělská krajince je k drobné zvěři po určitou dobu v roce docela macešská. Zcelené lány, zemědělské plodiny bez kdysi běžných plevelných rostlin, málo zeleně, remízků, chybějící přirozená útočiště a přerušené migrační trasy, to vše se negativně projevuje na podobě a stavu krajiny a schopnosti živočichů v ní trvale prosperovat. To se však pomalu mění k lepšímu. I ostatní místní zemědělci v poslední době více využívají meziplodiny, zelené hnojení a další ekologičtější formy hospodaření.
Hlohy, které Žákovčík s přáteli sází, mají vedle ovocných stromů i další užitečnou funkci. Až budou větší, vytvoří souvislý živý plot, který nejenom, že poskytne útočiště ptactvu, ale také alespoň zčásti zamezí přenosu látek z chemických postřiků z vedlejšího pole na ovocné stromy a jejich ovoce.
Vedle řady ovocných stromů je vytvořený květnatý biopás. „ Ten jsem vyzkoušel letos poprvé z dotačních titulů, jež nabízí zemědělská agentura. Byl jsem mile překvapený velmi slušným konečným ekonomickým výsledkem. Ten je pro mne zcela srovnatelný se stavem, když jsem na pozemku pěstoval obilí. Jeho efekt pro přírodu, krajinu a v ní žijící zvířata je ale ohromný. Biopás navíc po většinu roku krásně kvete a je na něj úžasný pohled. Kolem Hlučína by se našlo jistě víc pozemků, jež by pro biopásy byly i vhodnější a věřím že po roce osobních zkušeností budu schopen své zemědělské kolegy přesvědčit o výhodnosti jejich širšího uplatnění,“ uzavírá Žákovčík.