Kdo se zajímá v Ostravě o kulturu už minimálně jednou musel slyšet Protimluv. Ne jen tak ledajaký protimluv. Protimluv jako kulturní revue a vydavatelství. Protimluv, který stál a stále stojí třeba za pěknou řádkou zajímavých knižních počinů, ať ať už autorské prózy nebo překladů. Anebo za festivalem – literární přehlídkou Pritimluvfest, jež se každoročně koná v říjnu v Ostravě. Již od roku 23007. Tak tento Ptorimluv, reprezentovaný zejména Jiřím Sedláčkem (foto v úvodu) se letos dožil svých osmnáctin.
“Jsi srdečně zván na Protimluvnou osmnáctku ve čtvrtek 20. února 2020 v 18 hodin v Domě umění v Ostravě, kde vystoupí autoři spojení s nakladatelstvím Fra,” zve hlava spolku a šéfredaktor Jiří Sedláček.
Nakladatel a překladatel Erik Lukavský čte a představuje francouzského básníka Stanislase Rodanskiho. Básník a esejista Jakub Řehák čte z nové sbírky Obyvatelé (Fra, jaro 2020). Básník, prozaik a dramaturg Café Fra Petr Borkovec čte z knihy Petříček Sellier & Petříček Bellot (Fra, zima 2019). Rozhovor o edičním plánu 2020/21, veřejných čteních 2020 a neveřejných plánech a čteních 2001-2020. Večerem provede Jiří Macháček.
Petr Borkovec (1970) se narodil v Louňovicích pod Blaníkem, žije v Černošicích u Prahy. Od roku 1990 vydal šestnáct knih básní, krátkých próz a zápisků. Překládal Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu. Autor formální vytříbenosti a senzuálnosti, ukazující, „že je člověk stále hříčkou přírody, právě když se pokouší zkonstruovat větu, když absurdně necitlivým užíváním jazyka odhaluje svou přirozenost“ (Tomáš Gabriel).
Jakub Řehák (1978) vydal básnické sbírky Světla mezi prkny (2008), Past na Brigitu (2012), za kterou v roce 2013 obdržel cenu Magnesia Litera za poezii, a sbírku Dny plné usínání (2016). Jeho verše vynikají „konkrétností pohledu, nikdy neochabujícím zájmem o smyslovou předmětnost věcí. To, co je přítomno na scéně našich životů, je v Řehákových verších vždy viditelné, hmatatelné, nějak to voní a nějak chutná.“ (Jiří Pelán).
Erik Lukavský (1975) překládá z francouzštiny, je spoluzakladatelem nakladatelství Fra. Z překladů poezie vydal verše francouzské surrealistické básnířky Joyce Mansourové. Je spolupřekladatelem výboru Bytosti schopné zemřít (2008). Z prózy přeložil spolu s Annou Lukavskou například knihy Země a popel Atíka Rahímího (2002), Tichý den v Tangeru Tahara Bena Jellouna (2002), Macecha Claude Pujade-Renaud (2006) nebo Nahý chleba Muhammada Šukrího (2006).
“Za zajištění pitného režimu děkujeme Pivovarskému domu Ostrava,” dodává Sedláček.