Co má společného Čajkovského Louskáček, film Fanny a Alexandra Ingmara Bergmana, poslední Offenbachova opera, virtuální svět Second Life, desková hra, německá metalová kapela a balet, právě uvedený v ostravském Národním divadle moravskoslezském? Je jím muž s dlouhým jménem, německý právník, skladatel, kreslíř a jeden z prvních autorů fantasy a hororu Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann.
Právě na motivy jeho povídky o zlomyslném konstruktérovi mechanických hraček v životní velikosti doktoru Coppeliovi zpracoval balet NDM pod vedením italského choreografa a režiséra Giorgio Madii představení, které ač vychází z příběhu více než 200 let starého, působí na dnešního diváka až překvapivě současně.
Premiéra baletu byla připravena na letošní jaro, koronavirový lockdown však jeho uvedení odložil až do tohoto víkendu. První premiéru tak měl komický balet v Ostravě v sobotu 19. září. Mladý kolektiv ostravských tanečníků namixovaný z umělců doslova z celé planety se ujal inscenace se ctí. Představení přízračně oblečené celé do modrobílého nádechu s moderní choreografií, která se však nevzdává klasických figur a osvědčených postupů, původní Hoffmannovu předlohu interpretuje poměrně volně.
Zatímco první uvedení příběhu ve formě baletu v roce 1870 tančila mužskou roli žena en travesti, v dobové konvenci vysvětlované jako úlitba mužské části obecenstva, ostravské provedení klade do čela ženskou hrdinku jako akcent na emancipaci ženy. Žena s velkým Ž, zde představovaná zejména Swanildou ukazuje, že i žena má právo na to “být ta silnější”. Postava mechanické taneční hračky Coppelie, která se stává vlastně nevědomky rozbuškou a hybatelem situace, je zde upozaděna a hlavní role tak stojí na energické a sebevědomé Swanildě, která bojuje o svého vojáčka Franze, když se ho snaží vytrhnout ze područí nešťastně šíleného vynálezce.
Nebudu vyzrazovat, jak příběh končí, spojlery do recenzí nepatří. Mnohem lepší je, když se na vizuálně a hudebně bohaté představení zajdete podívat sami. Zaručuji, že nebudete litovat. Příběh o lásce, žárlivosti a šílenství ze samoty promlouvá totiž k lidem po staletí.
Foto: Serghei Gherciu